Historie obce Slatina
Podle historických pramenů je obec Slatina slovanského původu. Svědčí o tom její jméno, které zůstalo nedotčeno i přes její pozdější germanizaci. Podle záznamů v nejstarších kronikách patřila Slatina ve 12. a 13. století za vlády Přemyslovců k biskupství olomouckému, v 15. století k panství moravskotřebovskému. Lokalitou procházela stará obchodní cesta z Brna přes Vanovice, Letovice, Červenou a Slatinu do Moravské Třebové.
V 16. a 17. století tvořila Slatina součást panství letovického, jehož majitelem byl pan Karel Kašpar, hrabě z Thurnů. Ten však pro silné zadlužení byl nucen Slatinu prodat a tak se obec i s pozemky stala majetkem jevíčského kláštera a později připadla pánům z Borotína. Od roku 1625, kdy bylo nařízeno používání němčiny jako úředního jazyka, začínali se v kraji usazovat první němečtí přistěhovalci. Největší invaze nastala po morových epidemiích v letech 1680 a 1729. Tehdy borotínský pán sám zval německé obyvatele, rozděloval jim kousky půdy na okrajích svých lánů a daroval jim dřevo na stavbu domů. Lidé si je stavěli sami z nepálené hlíny v horní části obce, která má ulicový půdorys, zatímco starší jižní část má půdorys kruhovitý.
Na sklonku 19. století koupil slatinský dvůr pan Antonín Wimmer. V té době měla vesnice 53 domů a většina obyvatel se hlásila k německé národnosti. Roku 1902 byl založen slatinský hasičský spolek. V období mezi světovými válkami došlo ve Slatině ke zřízení tří škol. Dvě školy byly základní, jedna česká, jedna německá a také střední škola.
Po válce, v roce 1946, byla většina německého obyvatelstva Slatiny odsunuta a uvolněné usedlosti obsazovány českými osadníky. V roce 1947 byla celá obec elektrifikována. V roce 1949 došlo k odloučení osady Korbelova Lhota od Slatiny. Roku 1953 byla pro nedostatek žáků zrušena střední škola a ve Slatině zůstala jen jednotřídní národní škola. V roce 1956 se zlepšila informovanost občanů, a to díky zapojení rozhlasové ústředny.
